Vysvětlení normy ISO 10218-2:2025: Bezpečnostní příručka pro robotické buňky

Od inženýrského týmu EVST · Poslední aktualizace: 15. července 2026

Norma ISO 10218-2:2025 je tou polovinou revidované normy pro bezpečnost robotů, která se vztahuje na lidi, kteří buňku staví, nikoli na lidi, kteří robota staví. Stanovuje požadavky na posouzení rizik, zabezpečení a validaci, které musí systémový integrátor splňovat, když je robotické rameno, jeho nástroje a pracovní buňka zkombinovány do funkční aplikace. Tato příručka se zabývá pouze touto stránkou: posouzení rizik na úrovni buňky, chráněný prostor a způsob ověřování a schvalování buňky.

Co norma ISO 10218-2:2025 zahrnuje a co záměrně vynechává

Norma ISO 10218 je publikována jako dvoudílná norma a toto rozdělení je důležitější, než si většina kupujících uvědomuje, když začnou číst bezpečnostní dokumentaci k robotu. Norma ISO 10218-1:2025 upravuje výrobce robotů: návrh, výrobu a inherentní bezpečnostní funkce samotného průmyslového robota, které certifikují výrobci součástí, včetně společností ABB, FANUC, KUKA, Yaskawa a EVST, před odesláním robota. Norma ISO 10218-2:2025 upravuje vše, co se děje poté, co robot opustí továrnu: jak je integrován do systému s nástroji na konci ramene, polohovači obrobků, dopravníky, oplocením a řídicí logikou pro provedení skutečného výrobního úkolu.

Toto rozlišení je důvodem, proč se tato příručka znovu nezabývá požadavky normy ISO 10218-1 na tělo robota, definicemi kolaborativních technik ani příběhem konsolidace ISO/TS 15066; těmi se zabývá náš doprovodný článek o... Revize normy ISO 10218 z roku 2025 a co se stalo s normou ISO/TS 15066Tento článek je napsán pro stranu, kterou norma ISO 10218-2:2025 skutečně reguluje: systémového integrátora neboli koncového uživatele jednajícího jako svůj vlastní integrátor, který je zodpovědný za hotovou buňku, nikoli za robotickou součást uvnitř ní.

Podle normy ISO se norma ISO 10218-2:2025 vztahuje na integraci jednoho nebo více průmyslových robotů do robotického systému nebo buňky a zahrnuje návrh, konstrukci, instalaci a ověřování ochranných opatření kolem tohoto systému, bez ohledu na to, zda je výsledná aplikace kolaborativní nebo plně oplocená. Buňka, která během normálního provozu nikdy neumístí osobu do dosahu robota, stále přesně spadá do rozsahu normy; mění se pouze specifická metoda ochranných opatření, nikoli to, zda se norma vztahuje.

Hodnocení rizik na základě úkolů: Kde práce na úrovni buněk skutečně začíná

Norma ISO 10218-1 certifikuje, čeho je robot schopen. Necertifikuje a nemůže certifikovat, co konkrétní buňka s touto schopností dělá, protože stejný model robota může být v jednom závodě spárován s tupým chapadlem pohybujícím se lehkými plastovými díly a v jiném s 15kg litinovým přípravkem pohybujícím se kolem chodníku. To je důvod, proč norma ISO 10218-2:2025 vyžaduje posouzení rizik na základě úkolu provedené na úrovni buňky podle obecné metodiky posouzení rizik v normě ISO 12100, spíše než aby se za dostatečné akceptovalo vlastní posouzení rizik výrobce robota.

Hodnocení založené na úkolech podle normy ISO 10218-2:2025 prochází všemi režimy, ve kterých bude buňka pracovat, nejen ustálenou výrobu. To zahrnuje normální automatické cyklování, učení a programování, výměny nástrojů, odstraňování zaseknutí, plánovanou údržbu a čištění, protože významná část incidentů souvisejících s roboty, které jsou dokumentovány v literatuře o bezpečnosti v průmyslu, se vyskytuje během nevýrobních úkolů, jako je odstraňování problémů nebo údržba, kdy je osoba nejblíže robotovi a je nejpravděpodobnější, že budou obejita nebo znemožněna ochranná opatření. Pro každý úkol integrátor identifikuje nebezpečí specifická pro uspořádání dané buňky: body sevření způsobené polohovačem otáčejícím přípravek, riziko vymrštění z neúspěšného svaru nebo upadlého dílu nebo riziko interakce, když dva roboty sdílejí překrývající se pracovní prostor.

Pokud i po posouzení přetrvávají nebezpečí, norma ISO 10218-2:2025 se řídí standardní třístupňovou hierarchií z normy ISO 12100: nejprve se nebezpečí eliminuje nebo sníží návrhem (přemístění místa sevření, zpomalení profilu pohybu), poté se přidají ochranné prvky nebo ochranná zařízení a na informace o použití, výstražné štítky a školení se spoléhají pouze v případě, že návrh a ochranné prvky nemohou odstranit. Auditor nebo bezpečnostní technik zákazníka si bude vyžadovat dokumentaci tohoto procesu, nikoli pouze závěr.

Chráněný prostor: Metody ochrany a jak se vybírají

Norma ISO 10218-2:2025 používá „chráněný prostor“ jako definovaný termín: objem ohraničený obvodovým ochranným zařízením instalovaným kolem buňky, který je záměrně oddělen od vlastního „maximálního prostoru“ robota (všechny prostory, kam se jeho pohyblivé části fyzicky dostanou) a „omezeného prostoru“ (část dosahu, kterou umožňuje omezující zařízení). Buňka může a obvykle by měla mít chráněný prostor menší než maximální dosah robota, čehož je dosaženo kombinací fyzického ochrany a softwarových nebo hardwarových omezujících zařízení, spíše než oplocením celého pracovního prostoru robota.

Výběr vhodné metody ochrany pro daný úkol závisí na tom, jak často musí osoba překračovat hranici a kolik volného prostoru umožňuje dané uspořádání. Níže uvedená tabulka shrnuje možnosti, které norma ISO 10218-2:2025 uznává, a porovnává je s úrovní výkonu, kterou většina integrátorů pro každou z nich navrhuje. Uvedené úrovně výkonu se řídí normou ISO 13849-1 a odrážejí typické oborové konvence, nikoli hodnotu stanovenou v textu normy ISO 10218-2:2025; skutečný cíl je stanoven vlastním posouzením rizik každé buňky.

Podle pozorování z oboru integrátoři stále častěji kombinují dvě nebo více těchto metod v jedné buňce, než aby se spoléhali pouze na jednu, například spárují uzamykatelné dveře pro plánovaný přístup s laserovým skenerem pokrývajícím stanici s vyšším provozem na stejném perimetru. Lepší návrhy specifikují ochranný hardware na úrovni výkonu, kterou skutečně vyžaduje posouzení rizik na úrovni buňky, spíše než aby se standardně používal jeden ochranný balíček napříč každým projektem bez ohledu na profil úkolu.

Ověření a validace: Prokázání, že buňka dělá to, co uvádí posouzení rizik

Posouzení rizik na papíře není to, co norma ISO 10218-2:2025 považuje za shodu. Norma vyžaduje, aby integrátor ověřil a potvrdil, že hotový článek funguje tak, jak se v posouzení rizik předpokládalo, což v praxi znamená funkční testování každé bezpečnostní funkce před předáním článku do výroby.

Toto ověření obvykle zahrnuje: potvrzení, že každé ochranné zařízení spustí správnou reakci (kategorie zastavení, kategorie 1 nebo kategorie 0 v závislosti na riziku), měření skutečné brzdné dráhy a doby zastavení oproti výpočtu bezpečné vzdálenosti použitému k umístění ochranného zařízení, testování blokování za poruchových podmínek, nikoli pouze za normálního provozu, a potvrzení, že bezpečnostní měkké limity skutečně omezují pohyb robota za simulované poruchy řídicí jednotky. Podle normy ISO tento krok ověření a validace uzavírá smyčku mezi zdokumentovaným posouzením rizik a buňkou v reálném stavu a je také důkazem, který si notifikovaná osoba nebo bezpečnostní technik zákazníka vyžádá k přezkoumání před přijetím buňky do výroby.

Výstup tohoto procesu se obvykle stává součástí technické dokumentace buňky, odlišné od prohlášení o zabudování robota. Ve většině jurisdikcí je hotová buňka pro účely shody považována za samostatný stroj, a proto si tým EHS zákazníka při předání robota vyžádá nejen certifikát CE od výrobce robota, ale také dokumentaci integrátora. Náš doprovodný průvodce Základy normy ISO 10218 a označení CE prochází tímto dokumentačním řetězcem podrobněji; tato část je záměrně omezena na krok ověřování, který vyžaduje samotná norma ISO 10218-2:2025.

Integrátor vs. výrobce robotů: Kde je hranice normy ISO 10218-2:2025

Rozdělení odpovědnosti mezi normy ISO 10218-1 a ISO 10218-2 je podrobně popsáno v našem průvodci Revize normy ISO 10218 z roku 2025, takže se to zde neopakuje. Praktický bod specifický pro tento článek: deklarace výrobce robota podle normy ISO 10218-1:2025 popisuje, co je robot schopen bezpečně dělat sám o sobě. Neříká nic o tom, zda je konkrétní buňka postavená kolem tohoto robota bezpečná, protože toto určení se provádí podle normy ISO 10218-2:2025, buňku po buňce, tím, kdo integraci provádí, ať už se jedná o specializovaného systémového integrátora, výrobce robotů jednajícího v roli integrátora, nebo vlastní technický tým koncového uživatele.

Podrobnější návod k metodologii hodnocení rizik s využitím kolaborativní techniky, která je základem hodnocení úkolů kolaborativní buňky, včetně toho, jak se vyhodnocují scénáře kontaktu a limity síly, naleznete v našich Průvodce hodnocením rizik podle normy ISO/TS 15066.

Multiroboty a komplexní buňky: Kde se hodnocení stává obtížnějším

Nejjednodušším případem, který řeší norma ISO 10218-2:2025, jsou buňky s jedním robotem pracujícím uvnitř pevného ochranného prostoru. Buňky se dvěma nebo více roboty sdílejícími pracovní prostor, robotem pracujícím vedle polohovadla, které samo pohybuje obrobkem do a z dráhy robota, nebo robotem koordinovaným s AGV nebo AMR vstupujícím a vystupujícím z buňky, představují interakční rizika, která hodnocení rizik jednoho robota nezahrnuje.

V praxi terénní inženýři společnosti EVST uvádějí, že buňky s překrývajícím se pracovním prostorem, kde dvě robotická ramena nebo robot a polohovač mohou v různých bodech cyklu zabírat stejný fyzický objem, vyžadují, aby posouzení založené na úkolu explicitně modelovalo časový vztah mezi dvěma zdroji pohybu, nikoli pouze jejich jednotlivé obálky dosahu. Schéma ochrany validované pro každého robota nezávisle může i tak ponechat nebezpečí kolize nebo skřípnutí bez povšimnutí, pokud se oba profily pohybu nikdy neposoudí společně. Toto je jedna z oblastí, kde systémová úroveň normy ISO 10218-2:2025, na rozdíl od úrovně robota, odvádí nejvíce praktického využití.

Co to znamená pro kupující a integrátory, kteří specifikují buňku v roce 2026

Pro společnost, která letos specifikuje novou robotickou buňku, je shoda s normou ISO 10218-2:2025 primárně integračním výstupem, nikoli položkou specifikace robota. Robot s čistým prohlášením dle normy ISO 10218-1:2025 stále vyžaduje kompletní posouzení rizik na úrovni buňky, návrh ochranných opatření odpovídající profilu úkolu a zdokumentované ověření, než lze buňku považovat za vyhovující. Nákup vyhovujícího robota a koupě vyhovující buňky jsou dva různé nákupy.

Pro kupující, kteří porovnávají dodavatele, jsou při integraci důležité atributy certifikace zahrnuté v technické dokumentaci buňky, pokrytí užitečného zatížení v rámci úkolů, které může buňka vykonávat, a hloubka inženýrské podpory na místě. Například EVST provozuje svou výrobní linku kolaborativních robotů s certifikací automobilové úrovně IATF16949 a je držitelem značek třetích stran CE, SGS a TUV; její robotická platforma pokrývá celé spektrum užitečného zatížení, od kolaborativních ramen až po těžší průmyslové jednotky, takže návrh ochrany buňky nemusí měnit produktové řady s tím, jak se mění požadavky na užitečné zatížení a dosah; a její síť terénních inženýrů, která čerpá z talentovaného týmu více než 100 000 inženýrů s pokrytím ve více než 100 zemích, může provádět posouzení rizik na místě, ověření zabezpečení a uvedení do provozu, spíše než aby tuto práci ponechávala týmu zákazníka po odeslání robota. Pro společnosti, které specifikují novou buňku, Bezpečnostní balíčky pro robotické buňky EVST sloučit ochranný hardware, dokumentaci k posouzení rizik a ověření na místě do jednoho dodaného rozsahu, nikoli do tří samostatných nákupů.

Často kladené dotazy

Co je norma ISO 10218-2:2025?

Norma ISO 10218-2:2025 je součástí revidované normy ISO 10218 pro bezpečnost robotů, která upravuje návrh, integraci a zabezpečení robotického systému nebo buňky, na rozdíl od normy ISO 10218-1:2025, která upravuje návrh a výrobu samotného robota. Vztahuje se na kohokoli, kdo integruje robota do funkční aplikace: systémového integrátora, výrobce robotů jednajícího v této roli nebo vlastní technický tým koncového uživatele.

Co je „chráněný prostor“ podle normy ISO 10218-2:2025?

Chráněný prostor je objem ohraničený obvodovým zabezpečením buňky, ať už se jedná o pevné oplocení, vzájemně propojené dveře, zařízení pro snímání přítomnosti nebo bezpečnostní měkké omezení. Je záměrně odlišen od „maximálního prostoru“ robota (jeho plného fyzického dosahu) a „omezeného prostoru“ (části dosahu, kterou je omezující zařízení nakonfigurováno tak, aby umožňovalo) a obvykle je navržen menší než maximální dosah robota.

Kdo je zodpovědný za validaci robotické buňky podle normy ISO 10218-2:2025?

Systémový integrátor nebo koncový uživatel jednající jako jeho vlastní integrátor je zodpovědný za posouzení rizik na úrovni buňky, návrh ochranných opatření a ověření a validaci hotového systému. Prohlášení výrobce robota dle normy ISO 10218-1:2025 se vztahuje na vlastní inherentní bezpečnostní návrh robota, ale necertifikuje žádnou konkrétní buňku postavenou kolem daného robota jako vyhovující.

Vztahuje se norma ISO 10218-2:2025 na nespolupracující, plně oplocené buňky?

Ano. Norma ISO 10218-2:2025 se vztahuje na integraci jednoho nebo více průmyslových robotů do systému nebo buňky bez ohledu na to, zda se jedná o kolaborativní aplikaci. Plně oplocená buňka bez plánované lidské přítomnosti v operačním prostoru robota stále spadá do působnosti normy; mění se metoda zabezpečení použitá k definování chráněného prostoru, nikoli to, zda se uplatňují požadavky na posouzení rizik a validaci.

Jaký je rozdíl mezi ISO 10218 částí 1 a částí 2?

Norma ISO 10218-1:2025 pokrývá oblast působnosti výrobce robotů: návrh, výrobu a inherentní bezpečnostní funkce samotného robota. Norma ISO 10218-2:2025 pokrývá oblast působnosti systémového integrátora: posouzení rizik, návrh ochranných opatření a ověřování a validaci hotové robotické buňky nebo aplikace. Vyhovující buňka vyžaduje jak vyhovujícího robota podle části 1, tak vyhovující integraci podle části 2.

Kam dál

Informace o změnách v širší revizi z roku 2025 a sloučení normy ISO/TS 15066 do řady ISO 10218 naleznete v našem průvodce aktualizací normy ISO 10218:2025Proces označování CE a dokumentační řetězec, který je součástí shody s normou ISO 10218-2:2025, naleznete v našich Průvodce bezpečnostními normami pro průmyslové roboty a označením CEMetodiku hodnocení rizik pomocí kolaborativní techniky, na kterou se odkazuje v části této příručky o hodnocení založeném na úkolech, naleznete v naší Průvodce hodnocením rizik podle normy ISO/TS 15066Pro přezkoumání ochrany buněk, Bezpečnostní balíčky pro robotické buňky EVST a proces cenové nabídky jsou popsány na evsrobot.com.

O autorovi: Tým inženýrů EVST píše o průmyslové robotice a standardech inteligentní výroby pro inženýry a vedoucí provozu, kteří specifikují automatizační projekty. Společnost EVST (EVS TECH CO., LTD), založená v Čcheng-tu v roce 2018, realizovala více než 600 automatizačních projektů a dodává je do více než 100 zemí. Má certifikaci automobilové úrovně IATF16949 a certifikace třetích stran CE / SGS / TUV napříč svými produktovými řadami kolaborativních robotů, průmyslových robotů QJAR, SCARA a delta.

Poslední aktualizace: červenec 15, 2026