Robot se může pokaždé pohybovat po stejné dráze kolem kovového disku a přesto vytvářet nekonzistentní spoje, pokud díly nemají stejnou mezeru a polohu pro hořák. Před změnou programu robota si rozdělte tři otázky: začíná spoj v opakovatelném stavu, dokáže ho hořák dosáhnout podle plánu a co se stane se sestavou během zvolené svařovací sekvence? Reprezentativní zkušební pokus by měl zaznamenat každý z těchto stavů spolu s hotovým spojem.
Začněte s kloubem, ne s dráhou robota
Představte si dva kotouče, které na výkresu vypadají stejně, ale odlišně dosedají na své protilehlé náboje. Robot může věrně opakovat svůj naučený pohyb, zatímco se mění mezera pod hořákem. Širší nebo bludná mezera může změnit způsob, jakým se svar tvoří, takže když požádáte programátora o „korekci kružnice“, může to tým nasměrovat k nesprávné proměnné. Obecné pokyny pro svařování uvádějí mezi první věci, které je třeba zkontrolovat, zda se svary chovají špatně, zda je nutné nejprve zkontrolovat uložení, nadměrné mezery, upínání a upevnění. Důležitou otázkou pro skupinu kotoučů je, zda se jejich dosedací plochy a hrana spoje pokaždé dostanou do stejného vztahu.
Pro zkušební provedení si označte referenční bod na disku a jeho protilehlé části. Před zapálením oblouku zaznamenejte mezeru spoje a usazení v několika pozicích, poté vyjměte a znovu načtěte reprezentativní díl. Pokud se naměřené hodnoty po opětovném načtení změní, předtím, než jako jedinou příčinu považujte naprogramovanou dráhu hořáku, určete, kterou proměnnou je třeba řešit před revizí naučené dráhy.
Natočený příklad ukazuje robotický hořák, který opakovaně vytváří oblouk nad kovovým dílem ve tvaru disku na pevné stanici a pohybuje se po povrchu disku. Poskytuje užitečný pohled na vztah mezi hořákem a dílem. Rozhodnutí o koupi pak musí být provedeno na základě skutečného výkresu spoje a vzorků dílů.
Hořák potřebuje po celou dobu zamýšleného svařování dostatečnou polohu.
Jakmile se díl znovu upevní v upínacím přípravku, zkontrolujte polohu hořáku v nejnepříznivějších bodech zamýšleného spoje. Trasa, která díl vede pod jedním úhlem, může umístit hořák, kabel nebo trysku příliš blízko k ráfku, náboji nebo svěrce jinde. Namapujte polohy pro přiblížení, svařování a ústup s namontovaným skutečným nástrojem. Pokud svorka blokuje požadovanou orientaci, změna několika naučených bodů může být méně užitečná než změna umístění nebo způsobu prezentace dílu.
Tato kontrola také odděluje ideální kružnici výkresu od skutečného obrobku. Pokud se umístění spoje mění s odchylkou dílu nebo upínacího přípravku, definujte povolenou odchylku a způsoby jejího umístění předtím, než slíbíte jeden naučený program pro celou skupinu. Nastavte tento rozsah pomocí skutečných dílů a upínacího přípravku.
Pořadí svařování považovat za zkušební proměnnou
Pořadí svařování a jeho omezení mohou ovlivnit deformaci svařovaných sestav. Publikované pokyny pro svařování pojednávají o stehovém svařování, mezeře spoje a pořadí svařování jako o způsobech řízení pohybu při svařování. Správné pořadí pro tento diskový spoj musí být určeno reprezentativní zkouškou. U navrhovaného diskového spoje by měl výrobní tým porovnat kandidátské pořadí s vlastními výkresovými a akceptačními kritérii.
Záznam z praktického pokusu páruje každý vzorek s jeho počátečním usazením, stavem upínání, pořadím svařování a naměřeným stavem po ochlazení. Pokud dva vzorky začínají z různých mezer ve spojích, jejich konečná geometrie nemůže spravedlivě rozhodnout, která dráha robota je lepší. Pokud začínají stejně, ale po změně sekvence se liší, tento výsledek nasměruje další pokus na pořadí svařování, omezení nebo příkon tepla. Metoda schválení by měla být dohodnuta před programováním výroby, ať už je prioritou kontinuita spoje, rozměrový stav nebo obojí.
Co si přinést na první inženýrskou diskusi
Přineste výkres spoje, reprezentativní disky a spojovací díly, povolený rozsah uchycení, fotografie současné metody upínání a skutečné požadavky na přijetí. EVST může tyto vstupy využít k projednání konceptu upínání obrobku, přístupu k hořáku a cíleného plánu zkoušek. První užitečnou odpovědí je, kterou proměnnou testovat jako první a jaké pozorování by změnilo konstrukci cely.